Často, v rámci agrumentace, slýchám lidi přirovnávat lidské tělo ke stroji.
Nemám až tak problém se samotným přirovnáním. Problém však vzniká až s úhlem pohledu cílové skupiny – tedy svěřenců, klientů, čtenářů, žáků…
Většina lidí si pod obecným pojmem stroj představí mašinu do které něco vložíte a vyjede to, co chcete. Popřípadě rozkážete a stane se co si přejete.
Něco ve stylu kávovaru, že?
Podle toho jakou kapsli vložíte, dostanete vždy to co chcete. Ať už je to čokoláda, či káva.
Takto ovšem tělo nefunguje.
Když už byste po mě chtěli stroj, ke kterému bych tělo přirovnal, budou to hodiny.
1) Tikají vždy ve svém vlastním rytmu, nehledě na okolní svět. Nevhodná změna jejich rytmu povede vždy k nepřesnosti, či škodám na stroji.
2) Pokud mají dobře fungovat, musejí být přesně seřízeny. A to ani méně, ani více, ale optimálně pro daný druh, typ, velikost hodin.
3) Všechny jejich díly mají svůj význam ve fungování celku a každé kolečko má význam pro celý stroj i jako jednotlivá individuální část celku.
Určitě by se našlo mnoho dalších přirovnání těla k hodinám. Ovšem i u tohoto vhodnějšího přirovnání najdeme také několik rozdílů:
1) Hodiny se samy nedokáží regenerovat.
2) Některé procesy lidského těla, na rozdíl od procesů hodin, stále neznáme a úplně nechápeme. Věda nás tedy může nasměrovat ke konkrétnímu cíli, optimální stezku už ale musíme nalézt sami.
Závěr:
Dávejte si pozor na nepřesné škatulkování při uvažování a diskuzích o Vašem těle a jeho reakcích. Škatulkuje se lehce, ale pozorování bez předsudků je mnohem těžší. Avšak bez předsudků uvidíte vždy jen maximálně polovinu pravdy.
Autor: Martin Barna